Duchovní stav Země k 9.9.2010

text uverejňujeme v pôvodnom znení

To, co nejvíce chybí dnešnímu lidstvu spolu s čistotou nitra, je pokora. Pokora, pramenící z vědoucího poznání souvislostí a smyslu lidského života na Zemi.

Země je místem, kde přicházející - rodící se lidští duchové mají milostiplnou příležitost pokroku vpřed na své cestě ke zralosti.

Moudrý řád Stvoření, následující pravěčnou Boží Vůli, vytvořil svět hmotností, jehož součástí je tento vesmír, tato malá Země. Síly bytostných služebníků s věrnou trpělivostí a pečlivostí přivedly život na této planetě od samého začátku až k vrcholu, kdy směly se inkarnovat na pozemskou pláň první duše, obsahující lidsky duchovní jádro, toužící silně po sebeuvědomování.

Lidské duše na počátku věků s radostí a s vědoucím tušením velké milosti Světla, která jim to vše umožňovala, prožívaly v každém dni obohacující poznání života, jehož se jim dostávalo.

S vděčnou pokorou pozvedali lidé své ruce k modlitbě a velebili toho, Jenž přebývaje vysoko nad všemi světy, umožnil jim to vše ve své veliké moudrosti a lásce prožívat.

Na počátku věků na Zemi byli lidé ve své čisté pokoře jako radostné děti, prožívající každý den jako veliký zázrak svého bytí. Na počátku, kdy lidské duše směly přicházet na Zemi, směly být tyto také ve své radosti a vděčné pokoře obdarovávanými každý den dary, o jakých se dnešnímu lidstvu ani nesní.

Žel, člověku se z jeho nitra v působení tisíciletí téměř zcela vytratila ona tolik potřebná vědoucí pokora. V samolibosti a s velikášskou pyšnou domýšlivostí na své znalosti o tomto světě ztratili lidé vědoucí poznání o celku Stvoření.

Čím více pitvají hmotu Země ve svém rozumovém bažení po uspokojení svého já v tom, že vše vědí lépe, o to více se jim vytrácí skutečné vědění o celku mnohonásobně většího díla Stvoření, jehož je hrubá hmota a zejména tato Země součástí, pocházející ze zrnka písku na mořském břehu.

Bažení po uplatnění se zde na Zemi za každou cenu přináší přitom člověku uzavření závory směrem ke skutečnému, mnohonásobně většímu a plnocennějšímu životu v celku Stvoření.

Dnešní lidstvo se domnívá, že je středobodem všeho vesmíru. Domnívá se, že to, co je nejdůležitější zde na Zemi, je nejdůležitější i pro všechen ostatní život, ať se tento nachází kdekoliv, ba že starosti malicherného lidského hamounění, politikaření a kupčení musí být starostmi samotného Boha a Tvůrce, pokud je tedy člověkem připuštěno, že Tento existuje.

Ó, jaká v tom všem panuje mýlka! Mýlka, vytvořená falešným dojmem sebestřednosti pozemského člověka ve hmotnostech vesmíru, který přitom ztratil své pravé vědění a spolu s tímto věděním i čistou živoucí pokoru vůči velikosti díla Stvoření.

Člověk smí a má být součástí nádherného díla Stvoření, avšak musí se nejprve k tomu změnit. Takovému lidstvu, tak jak si dnes ve většinovém celku stojí, zůstane i nadále propojení s ostatními světy a úrovněmi Světla ve Stvoření uzavřeno.

Duchovní stav lidstva to dnes sám sebou vylučuje.

Jen tedy více pokory a vše se bude moci změnit!

Ovšem pokora musí být pokorou živou a čistou, vycházející z nitra, nikoliv jen zformovanou do slov a vět za účelem vytvoření vnějšího dojmu. Falešná pokora je velikými Zákony Stvoření sama o sobě nahlížena jako horší než lež a křivopřísežnictví.

Faleš vůbec bude ve výhledu postupujících událostí z této Země odvanuta silou bytostného působení, které s každým dalším dnem narůstá.

Nakonec až vše, co se blíží, přejde, bude Země nadále poskytnuta jen mírným a pokorným lidem.

Tento příslib je však potřebné nahlížet v živém poznání. V každém případě totiž nenaznačuje upřednostnění některého ze světových náboženství.

Mírný a pokorný je jen takový člověk, který je v nitru dobrý a zachovává úctu se slušností vůči druhým lidem. Mírný a pokorný je tedy také spolu s dobrotou ve svém nitru živý a čilý, naplněný radostí a ušlechtilým, vznešeným jednáním.

Nyní se rozhlédněme, kde hledat dnes takové lidi.

Kéž bude jednou takových lidí co nejvíce! Pak budou konečně na Zemi přebývat mezi lidmi mír, harmonie, soulad a porozumění jako něco, co se stane něčím samozřejmým, a ne výjimečným a ojedinělým, jak je tomu v nynějším čase.

Dnešní duchovní stav však, žel, vypovídá o něčem zcela jiném.

Bez znovunalezení pravé vědoucí pokory nebude lidstvo nikdy moci započít svůj vzestup zde na Zemi!

redakce ao-institutu