Duchovní stav Země

Země otřásá se v základech. Bytostné síly pracující v živlech připravují další, ještě silnější vlákna k projevům, které přijdou již brzy na řadu. Stále rychleji proudí k Zemi energie a záření zpětného účinku, které navrací vše k prapůvodu panenského stavu. Zatím není to ještě pro pozemské oči člověka tak snadno pozorovatelné, neboť naše oči jsou ochromeny ve schopnosti vidět nádherné formy živlů, jak pracují ve své oddanosti, s níž naplňují bezpodmínečnou spravedlnost Zákonů Stvoření. Zatím vidíme a vnímáme jen ony konečné projevy, jež často jsou člověku nepochopitelné ve své drsnosti a neústupnosti. S mnohými událostmi nevíme si pak rady a v zoufalství, či také v podrážděnosti voláme:

„Jak něco takového může Bůh dopouštět?“

Je to však jen výrazem nevědoucnosti, která je následkem děsivé povrchnosti a lenosti v přemýšlení a uvažování člověka o veškerém běhu světa, jestliže takto volá ke Stvořiteli.

Dílo Stvoření jest průzračně jasné, přehledné, uspořádané do posledního nejmenšího dílku na základech všemoudrosti Vůle Spravedlivého Tvůrce. Tak, jako vše ostatní, i člověk má v tomto Stvoření své místo pro působení. Spolu s darem vlastní svobodné vůle v rozhodování může člověk otáčet kormidlem svého chtění tam či onam, všemi směry, kam se jen rozhodne usilovat. Jeho chtění má však vždy trvalou vazbu s následky, které ve velkém soukolí Všehomíra jeho chtění vyvolává.

Nic není bez následku!

A právě v současné době má ve zrychleném běhu zpětného proudění sil každé rozhodnutí člověka zcela zásadní vliv na další osudový koberec vláken jednotlivců, států, celé Země.

Do tohoto se navíc vrací i všechny následky našich dřívějších rozhodnutí, často zformovaných v daleko minulých časech našeho bytí na Zemi, kdy jsme zde žili jako lidé v jiných životních, dnes již historických podmínkách. To vše je vetkáno v koberci vláken našeho bytí a vše, co je živoucí, nevyrovnané, neodpykané, to vše se nyní zrychleně navrací, aby se to zpětně ve svém druhu vybavilo a veškeré živoucí energie aby se vyrovnaly. To je onen tolikráte zmiňovaný Soud Boží Spravedlnosti nad člověkem, soud nad Zemí. Vše je podřízeno té nejdokonalejší Spravedlnosti, která rozlišuje až do toho nejmenšího dobré od nedobrého.

Pozitivní, dobré a čisté přináší posílení a občerstvení. Negativní, pokřivené, zlé a nečisté přináší zásahy, pokud nachází u člověka stejnorodou půdu.

Každý z nás potřebuje tedy napnout síly k dobrému a čistému, aby se dokázal povznést a osvobodit se od pádu zpětných účinků svých dřívějších nedobrých rozhodnutí. Symbolické rozuzlení mnohého těžkého účinku může právě v nynější době člověka nakonec zcela osvobodit od mnohých dalších utrpení.

Úsilí k dobrému jednání zjemňuje také současně člověku vnímání pro naslouchání pomocím při všech nových rozhodnutích. Tyto pomoci jsou pro každého nachystány v každou chvíli na každém místě. Tyto pomoci jsou všudypřítomné!

Pomoci jsou dosažitelné prostřednictvím intuice, inspirace a instinktu - pozemskými to schopnostmi člověka, jež jsou úzce spojené s duchovním nitrem, s citem.

Cit člověka, osvobozený od nánosů přílišného strnulého myšlení, vede každého stále jasnější cestou vzhůru tak, aby byl dotyčný chráněn před mnohými událostmi bytostného druhu, které na základě stávajícího duchovního stavu Země musí nutně ještě přijít do toho či onoho místa, aby očištění postupující nyní ve všemoudrosti Zákonů Stvoření mohlo se postupně rozprostřít nad celou Zemí.

Vše je ve skutečnosti více než jednoduché a prosté.

Není to o nic těžší než dýchání člověka.

Ano, tak samozřejmé to je u lidského druhu, aby to vše směl svým citem poznávat a prožívat jako stále blízké při sobě. Každému z nás je dáno, abychom s radostí a trvalým vědoucím pochopením směli prožívat vše, co se okolo nás odehrává. Není nic za překážku, která by v tom stála, jedině naše vlastní zlovolnost a přebujelé myšlení. Také lenost a pohodlnost jest velkou překážkou k probuzení citu.

Devadesát devět procent lidí na Zemi nezabývá se však vůbec tím, co by jim mohlo přinést spolu s poznáním radost a štěstí.

Tak také neví téměř nikdo z lidí o trvalé a neviditelné práci všech Božích služebníků, působících ve své věrnosti v silách živlů. Z jejich rukou vznikl tento vesmír. Přitom právě tito služebníci, působící ve své bytostné podstatě v živlech a v přírodě, znají jej do posledního dílku a tento vesmír je pro ně ve své velikosti a současně i největší dokonalosti průhledným jako vody, nad nimiž se vznáší Duch Boží - Vůle Boží, přinášející ve své Spravedlnosti a Lásce rozřešení a vyrovnání i té největší viny, či naopak dobrotivé laskavosti člověka, kterou on uvedl v život.

Veliké Zákony Stvoření přináší nyní na popud zmíněné Vůle Boží, prostřednictvím sil bytostného druhu, také i do tohoto vesmíru požadavek na vyrovnání všech vin, požadavek na vynesení soudu nade vším, co zde vzniklo, ať již to bylo zlé nebo dobré. Vše bude nyní v následných letech zváženo, změřeno a označeno buď jako čisté, pomáhající, nebo nečisté, rušící.

Žijeme nyní v čase, kdy i to nejmenší hnutí našeho nitra může být oním osudovým převažujícím stupínkem k záchraně, nebo naopak k zavržení.

Tak mnoho máme ve své svobodné vůli v rukou a tak málo o tom víme, a už vůbec si tohoto daru nevážíme. Stal se pro nás něčím samozřejmým a v této samozřejmosti přinesl milionům tragickou domněnku, že mohou všechno, a to bez následků, pokud vše zůstává uschováno před zraky ostatních lidí jen v myšlenkách a touhách.

Otupělost vůči chodu díla Stvoření stala se důvodem k tomu, že se vybíjí a ještě budou vybíjet energie, které byly zformovány lidmi, domnívajícími se, že mohou zde na Zemi činit vše, aniž by jim z jejich jednání plynula zodpovědnost, která se navrací k Zemi se žádostí o vyrovnání všeho, co se postavilo do díla Stvoření jako rušící a škodící, jeví se jako nemilosrdné údery krutosti a bezohlednosti.

Kdo však zná působení Zákonů Stvoření, musí v tom přes všechnu bolest a utrpení, přes všechno bolestné spolucítění pozorovat jen projev spravedlivého účinku těchto nezměnitelných zákonů.

Žel, lidé ve své povrchnosti chtějí být se vším hotovi za minutu, aby se opět mohli věnovat svým zábavám, a tak nemohou nikdy poznat správně souvislosti ve veškerém působení bytostných sil živlů.

Nikdy nenajdou v takovémto přístupu odpovědi na své otázky, neboť pravé poznání přichází jedině jako protiváha opravdového úsilí ducha.

Pak teprve pozná člověk, jak vše je ve skutečnosti prosté a jak je dílo Stvoření ve své mnohočlenitosti ve skutečnosti průzračně přehledné, bez jakýchkoliv bílých míst nevědění.

Z tohoto zákona vyrovnání může tak také každý pozornější člověk vyčíst skutečný duchovní stav lidstva - nevědění milionů dává více než jistou vizitku toho, jaké je opravdové duchovní úsilí většiny lidí.

Kdo hledá, ten najde, kdo klepe, tomu bude otevřeno! Tak zní veliký zákon Boží Lásky, trvale působící ve Stvoření. A jaký je výsledek?

Žel, dnešní duchovní stav lidstva na Zemi dokazuje, jak málo je největší část z nich ochotna věnovat svůj čas důležitým věcem.

Největší část lidí jde, podobna tupému stádu, bezmyšlenkovitě povrchně dále od jednoho dne ke druhému.

Proto se nedivme, že je tolik zděšení a tolik utrpení, když udeří síly živlů. Největším nebezpečím lidstvu je si přitom právě a jen lidstvo samo se svou navyklou povrchností a nevědomostí.

Nyní však přijdou ze strany bytostných sil živlů mnohé silné podněty k probuzení.

Žel, nebude to provázeno radostí a vítáním, ale nejprve bude to lidmi prožíváno s bolestí a se vzdorem, dokud se v lidech neprobudí čistá duchovní touha po poznání, proč vůbec jsou zde na Zemi.

Teprve pak, spolu s poznáním a přirozeným umenšením a pokorou, budou se moci na Zemi rozšířit radost a mír.

Dnešní duchovní stav k 2.2.2010 to však prozatím vylučuje!

www.ao-institut.cz